Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.
Bitva u Slavkova
V mírně zvlněné moravské krajině mezi Brnem a Slavkovem se utkaly 2. prosince 1805 dvě mohutné armády v bitvě, která až dosud neměla na našem území obdoby. Spojená rusko-rakouská armáda čítající zhruba 90 tisíc mužů se postavila armádě francouzského císaře Napoleona, která měla asi 75 tisíc vojáků. Než slunce zapadlo, leželo na bojišti 20 tisíc mrtvých a spousty raněných, z nichž mnozí ještě dlouho po bitvě na následky svých zranění umírali. Do historie vstoupila tato krvavá srážka jako “bitva tří císařů”. Vítězem se stal francouzský císař Napoleon. Ruský car Alexandr I. a rakouský císař František I. utrpěli zdrcující porážku.
Jak vysvětlit, že méně početná Napoleonova armáda dokázala rozbít o tolik silnějšího protivníka? Tajemství úspěchu francouzských zbraní musíme hledat především v oblasti strategie a taktiky. Napoleonova armáda představovala vojenství nového typu, které se zrodilo z Velké francouzské revoluce. Francouzská revoluční armáda vznikla v okamžiku ohrožení revoluce armádami reakčních feudálních států, z lidového odporu proti vetřelcům, a tento spontánní nástup ozbrojeného národa na obranu vlasti vtiskl armádě její charakter. Prvořadým strategickým cílem bylo obsazení území protivníka a nikoli zničení jeho vojenské síly. Taktika francouzské armády dokázala divy. Vyváděla nepřítele z míry, překvapovala svou prudkostí, a dokázala ho tak porážet. Vojevůdce Napoleon, nadaný nevšedním talentem, uměl využívat nového způsobu boje a dal armádě novou pevnou organizaci. Souhrn všech těchto nových prvků přispěl rozhodující měrou také k francouzskému vítězství u Slavkova.
Z knihy Slunce nad Slavkovem. Malba osobního francouzského Napoleonova malíře, který maloval výjevy z bitev u Slavkova.
Na uctění památky padlých v této krvavé bitvě byl postaven památník Mohyla míru. Každoročně se sem první neděli v prosinci sjíždí mnoho lidí, aby tuto památku uctili. Jsou zde k vidění i vojáci v uniformách, kde stejnokroj odlišoval nejen jednotlivé armády, ale uvnitř armád i jednotlivé druhy zbraní a pluky.
Dne 7. dubna 1991 byla otevřena zcela nově zrekonstruovaná expozice, která se stala důstojným místem celého areálu Mohyly míru. V nové expozici najdete zbraně, heraldiku a obrazový materiál připomínající historickou bitvu a můžete také zhlédnout zajimavý dokument ze vzpomínkových oslav.
V roce 1991 bylo také zrekonstruováno muzeum a občerstvovací prostory.